Možná se to nezdá moc pravděpodobné, ale i tohle se dá stihnout. Pět alpských vrcholků za tři hodiny se zdá jako nemyslitelný maraton, ale i tohle umí nabídnout Kamnicko-Savinjské Alpy. Vršky jsou totiž kousek od sebe a dá se na nich parádně vyřádit!
It probably sounds strange, but it can be done. Five alpine peaks in three hours: it sounds like kind of impossible marathon, but it is exactly the thing that Kamnik-Savinja Alps offer. The peaks are very close to each other and climbing them is an incredible fun!
4x Rinka and Turska Gora
Rinka je skupina čtyř vrcholků s výškou od 2296 m do 2453 m a tyčí se přímo nad Bivakem pod Skuto. Jistě, sousedící vršek Skuta je větší a lákavější, ale v aktuálních jarních sněhových podmínkách mimo reálné možnosti. Na nejvyšší z nich, Kranjska Rinka, koukám přímo z bivaku. Hlavně tedy na jižní stěnu, kde vede kuloár Jugozahodna Grapa, má v průměru sklon 50 stupňů a obtížnost III. UIAA. To je na moje turistický vybavení až až (mám jen měkčí pohorky a jeden cepín).
Do zábavného rána vstávám před šestou tak, aby byl jarní firn ještě zmrzlý a dalo se v něm dobře postupovat a lézt. S Julianem, což je Slovinec, který dorazil večer na bivak, jsem domluvený, že se potkáme na vrcholku, kam půjde normálkou. A pak oblezeme zbytek společně.
Po půl hodině stoupání jsem pod jižní stěnou, jednu hůlku dávám na batoh a beru si cepín. Mám i sedák a asi 15 m repky, kdybych potřeboval odněkud utíkat. Ale to se snad nestane. Firn je parádně zmrzlý a já pomalu lezu do kuloáru, který protíná stěnu zleva doprava, v podstatě ve spádnici vrcholku. Je dlouhý asi jen 200 m, takže to jde rychle a pohodlně. Hodně fotím a těsně před jeho koncem uhýbám do přímější varianty přímo k vrcholku. Trocha mixu a jsem nahoře, čas od bivaku 1:15!
Na vrcholku se potkávám s Julianem téměř přesně na minutu. Chvilku posedíme, podáme si ruce, a pak už vyrážíme dál, po krásném hřebeni směr Koroška Rinka. Je to tak za dva v jednom místě, jinak choďák a záležitost asi na 15 minut. A já jsem strašně rád, že tam nejsem sám, protože existuje jen jedna věc lepší, než fotit hory. Fotit hory s lidma!
Dva kopce za námi a jsou to sotva dvě hodiny, co jsme vyrazili! Hurá přímo po hřebeni, trchu sestup a zase kousek nahoru na další vršek masivu Rinka, Štajerska Rinka. Počasí je fantastické, výhledy dechberoucí, co víc si přát?
Na vrcholku Mala Rinka už ani nefotím. Sestupujeme zase o kus dál, do sedla, kde ústí mohutný Turski Žlab, kuloár, který snese nejpřísnější měřítka, hlavně co se nároků freeriderů týká. Mohutný, zaříznutý mezi vrcholky, sevřený vysokými vápencovými stěnami. Prostě spektakulární!
Ještě nemáme dost, tak ze sedla šlapeme ještě na vedlejší vrchol Turska Gora. Na ten jsem si sice vylezl už den předtím, ale proč to nezopakovat, když je to tak pěkný a jsem na nohou teprve trapných 2,5 hodiny? Traverzujeme po hřebeni a jeho úbočí, opatrně se vyhybáme velkým natátým převějím. A za chvíli jsme nahoře. Pátý vršek a netrvalo to ani 5 hodin. Prostě paráda!
Za další necelou hodinu jsme na bivaku. Sluníčko už do sněhu praží na plné pecky, jít kamkoliv jinam, než dolů, by už byl nesmysl. Ale ty tři ranní hodiny byly fantastický, to jo!
