Už je to víc jak rok, kdy jsem odložil v krajinářském a vůbec horském světě populární zoomové ohnisko 16-35 a nasadil na foťák pevné široké sklo. Proč jsem to udělal, jak jsem vybíral a jak jsem spokojený? To se dozvíte na následujících řádcích, které nejsou recenzí, ale jen zkušeností. I ta možná někomu pomůže.
Tuhle změnu jsem diskutoval s celou řadou horských fotografů. A všichni mi říkali něco v tom smyslu, že univerzálnost zoomu v horách nenahradím, ale že to cukání měli vždycky taky. A když jsme nad tím přemýšlel už fakt dlouho, bylo mi jasné, že argumenty pro převáží ty proti.
Zeiss Batis 18/2.8 v plné kráse.
Dobře, bylo rozhodnuto, že chci pevné široké sklo. Ale jaké? Pravda je taková, že před rokem ta nabídka ještě opravdu nebyla tak široká. Můj seznam priorit byl vcelku jednoduchý:
Neztratit moc z původních 16mm, na které jsou fotil nejčastěji.
Lepší světelnost než f4, občas fotím hvězdy.
Co možný nejmenší hmotnost, ať toho v horách netahám moc.
Autofokus - občas při lezení fotím fakt od pasu, občas fotím pohyb, při videu se to taky hodí.
Tak, a jsme u toho. Která skla se diskvalifikovala?
Sony FE 24/1.4 GM - v té době novinka, splňovala by všechno, ale 8mm ztráty ohniskové vzdálenosti se mi zdálo moc.
Tokina Fírin 20/2 - manuální verzi jsem nechtěl, ta s autofokusem váží skoro půl kila.
Sigma 20/1.4 DG HSM Art - super světelnost, ale je velká a těžká, nejde na ni nasadit filtr.
Samyang AF 14/2.8 - opět hmotnost a nemožnost použití filtru
Pomalu jsem se blížil k tomu, že pro mě začal být Zeiss Batis 18/2.8 jedinou možnou volbou. Krom toho, že je to Zeiss, což už samo o sobě chytne u srdíčka každýho kdo fotí, tak jednoduše váží jenom 330g, má strašně cool OLED display, který je na noční focení krajiny skvělý (a dost jsem ho využil třeba u focení Aničky Hanuš Kuchařové v Jizerkách), je ostrý až oči bolí, je to f2.8 a v ohniskové vzdálenosti ztratím jen 2mm.
Vodopády Jedlové a slacklinerka Anče Hanuš Kuchařová.
Na tomhle místě ještě zmíním skla, která v té době tuším nebyla dostupná a dnes by mě možná zajímala.
Samyang AF 18/2.8 - hlavně cenovka a velikost. Ale věřím že v porovnání kvality zpracování, výstupu i rychlosti ostření by Batis jednoznačně vyhrál.
Sony FE 20/1.8 G - sice zase další 2mm navíc, ale všechno ostatní by splňoval a je hojně srovnávaný se svým 24mm bráškou.
První dojmy
Tak to bychom měli. Bylo vybráno, bylo ušetřeno a Zeiss Batis 18/2.8 byl doma. V té době jsem ho nasadil na svoji (v té době už obstarožní) Sony a7 první generace. Největší kouzlo to mělo v celkové hmotnosti, tahle kombinace byla hmotnostně nedostižná. Později jsem přešel na současnou Sony a7III, což je sice hmotnostně jinde, ale rozhodně je to jinde i kvalitou výstupu.
Tak jako tak, první cesta s objektivem vedla někam do Slovinska. Jel jsem bez počítače, takže jsem nemohl po cestě fotky prohlížet jinak než na displeji foťáku. A týden jsem si říkal "tyvole vono to neni nijak ostřejší nebo lepší než moje původmní Sony FE 16-35/4, to mě sere...". A to my vydrželo ten týden, než mi došlo, že na to má displej foťáku moc malý rozlišení. Po nahrání do počítače se zobrazila nádhera, na kterou jsem čekal! Byť mám pocit, že na plnou díru jsou úplné rohy lehce neostré, na f3,5 už je to pohoda a už od f5,6 to o moc ostřejší být nemůže. Ideální.
Zeiss Batis 18/2.8 na rodinné dovolené ve Slovinsku.
Na 18mm jsem si zvyknul rychle. Hodně mě bavilo rychlé ostření, které pak samozřejmě s přechodem na a7III dostalo ještě úplně jiný rozměr. Docela často jsem začal fotit na 18mm i lidi, protože distorze není u Batisu nijak hrozná a lidi už nejsou dva centimetry od středu rozmázlý jak po střetu s náklaďákem. Navíc, na pnou díru se dá docílit i pěkného rozmazání popředí/pozadí, což docela rád využívám.
Další z věcí, který mě potěšily, jsou sunstars - tedy hvězdičky. Zas tak moc jsem neočekával, věděl jsem že nekupuju hvězdný Loxie, ale Batis příjemně překvapil. Jediná zásadní věc je, že když fotím do slunka, sundavám UV filtr, který standardně při focení na horách nosím jako ochranu objektivu. I když mám super kvalitní UV T* od Zeisse, stejně je to v protisvětle lepší bez něj.
Sunstar jak vyšitá. A popři to!
V následujícím roce se pak Batis podíval na hodně zajímavých míst a dostal i docela za uši. Lezlo se s ním a cestovalo, fotilo se ve dne v noci. Pár ukázkových fotek níže, ať máte představu.
Nahoře - panorama pod Mont Blancem, mléčná dráha na Spitzmauerem, zimní lezení v Tatrách a letní bivak v Tatrách s chlapci z Patizon.com
Rok+ s Batisem
Když tyhle řádky píšu, je to už víc než rok, co Zeiss Batis 18/2.8 mám. V kombinaci s historicky nejlepší "padesátkou" (Sony-Zeiss 55/1.8), která kdy spatřila světlo světa (berte s rezervou, ale v kategorii cena/výkon/hmotnost/kompaktnost), mám pocit že můžu fotit skoro cokoliv (ne že bych nepokukoval po něčem delším, obvlášť 14 dní s Batisem 135/2.8 bylo hodně fajn).
Široké pevné sklo mě dotlačilo přesně tam, kam jsem chtěl. Naplnilo moje očekávání a zároveň mě nutí při focení víc přemýšlet, udělat zoom nohama, hledat netradiční úhly. Při lezení mě zbytečně nezatěžuje, dodává mi jistotu dobrého výstupu a takovou příjemnou jednoduchost - a díky tomu se můžu v klidu soustředit na fotku samotnou.
Rozhodně se sluší ještě říct, že jedním z argumentů po pořízení tohoto skla bylo jeho utěsnění - dost často fotím v podmínkách, které nejsou úplně prima. A Batis to zvládá víc než dobře.
V náročných podmínkách zimního horského lezení je Batis skvělý. Utěsněný, i v minus 15 ostří jak má, a hlavně moc neváží.
Finále
Určitě je na trhu momentálně hodně zajímavých alternativ. A ano, nemít Batise, asi bych neodolal a vyzkoušel do nebes vynášený Tamron 17-28/2.8, který vypadá jako ideální sklo pro horskou a lezeckou fotografii. Ale protože jsem v podstatě spokojený, pořád mě udivuje kvalita výstupu, detail a kontrast, který je schopný tenhle objektiv vykreslit, tak se výběrem něčeho jiného nebudu momentálně zatěžovat. A budu radši s chutí fotit!