• pioletproduction

Ortler: jednodenní fast&light!

Když vám někdo navrhne, abyste si z údolí vyběhli během jednoho dne na skoro čtyřtisícový kopec, neváhejte. Stojí to za to :)


Já tedy po pravdě nejsem úplně velkým fanouškem takhle instantního alpinismu, ale pokud se to nečekaně vecpe do rodinné dovolené s dětmi, tak proč ne. Vlastně jsme to tak trochu s Vejvisem plánovali, ale moc jsme nepočítali, že by to mohlo vyjít. A světe div se, vyšlo to.


Výstup "normálkou" na Ortler (3 905 m) se zpravidla chodí z chaty Payer, která leží ve výšce necelých 3000 m. Na vrchol Ortleru pak vede skalnatý hřeben (II-III UIAA) a ledovec, celkově s převýšením 900 m. Čas potřebný na výstup se udává cca na 5-6 hodin. Když chcete vyrazit z parkoviště v Suldenu, má výstup tyto parametry: Převýšení 2000 m nahoru a 2000 m dolů, vzdálenost 11,5 km v jednom směru.


Vyrážíme ve 4:00. A jde nám to v dobrém tempu.


Zabalili jsme opravdu fast&light. V batohu je pár tyčinek, nepromokavá bunda a péřovka, litrová lahev s vodou. 4 expresky, sedák, přilba, 30 m lana. Mačky a cepín. Žádná z těhle položek není težší než můj foťák s objektivem. Co už.


Za tmy vytážíme a s čelovkami krájíme první metry, máme skvělé tempo, pěšina jde lesem a stoupá jen mírně. Vejvis má nohy 2x delší než já. Tajně ho nenávidím. Za hodinu a půl máme za sebou 5 km a nastoupaných 500 m, jsme u chaty Tabarettahütte. Krátká pauza. Při pohledu na do tmy svítící Payer hütte na hřebeni nad námi nám přijde nereálné celý výstup stihnout. A ty mraky...


Zářící Payer hütte. Je strašně vysoko. (Sony a7III, Zeiss Batis 18/2.8, 6s, ISO 3200).


Šlapeme dál. Překvapivě to jde rychle a brzy jsme na hřebeni, po kterém ke kamenné chatě vede pořád dost příjemná, i když občas exponovaná pěšina. Rozednívá se a my už vidíme, že hřeben za chatou je celý vysněžený. Což není tedy úplně fajn. Na chatu dorážíme za svítání, které je fakt nádherné, a také za zvedajícího se chladného větru.



Fantastický východ slunce. (Sony a7III, Zeiss Batis 18/2.8, 1/100, f2.8, ISO 320)


Na chatě klasika - dobrat vodu a použít záchod. Na nic nečekáme, chlapa s nesmeky na nohou, co se vrátil z pěšiny nad chatou se slovy "to nejde, je tam led", nevnímáme. Není proč. O pár desítek metrů dál nasazujeme mačky a hřeben, kde se střídají chodecké pasáže, řetězy a lezecké úseky II-III UIAA , překonáváme v podstatě sólo. Jen v jednom místě se dojistíme.


K našemu překvapení to celé jde rychle. Na Payer hütte jsme byli za méně naž 3 hodiny, skalní hřeben přelézáme asi za hodinu a půl a už stojíme na úpatí ledovce, ve výšce cca 3200 m.




Čas máme skvělý. Postup se na ledovci sice trochu zpomalí (protože už to nemůžu udýchat a protože chci fotit!), ale díky prvním prudkým pasážím metry rychle přibývají. Nejlepší je ale na tom všem ta změna. Z rozbitého hřebene, který připomíná Totesky na podzim, se najednou člověk ocitne v ledovém království plném seraků a parádních převějí. Pro fotografa úplná lahoda. Pro horolezce taky.


Použité foto vybavení

Sony a7III | Zeiss Batis 18/2.8 | Peak Design Capture | Peak Design Shell


Séraky a převěje Ortleru! (Sony a7III, Zeiss Batis 18/2.8, 1/1250, f5.6, ISO 100)


Po překonání prudších pasáží ledovce se terén narovnává a poslední velký serak se obchází zprava. Cesta je vyšlapaná od tří trojek, které vyrážely z chaty před námi, takže ani mlha, která se s ledovým větrem přifoukala, tak moc nevadila. Ale určitě bylo příjemné, když se mrak asi 100 metrů před vrcholem roztrhal. Po sedmi hodinách a 2000 výškových metrech stojíme na vršku Ortleru ve výšce 3905 m.


Na hřebeni Ortleru! (Sony a7III, Zeiss Batis 18/2.8, 1/2000, f5, ISO 100)


Sestup nám zabral 4 hodiny. Necelou hodinu ledovec, hodinu skalní hřeben, na kterém sníh mezitím víceméně roztál, takže jsme jej přelezli bez maček, ale na průběžno a navázaní. Nechtěli jsme nic podcenit, hlavně stran únavy a hloupého uklouznutí. Na chatě krátké občerstvení a pak už jen běh dolů, do údolí, k manželkám a k dětem.


Topo na Bergsteigen | absolvováno v hadřících Tilak | Díky Vejvisovi!



124 views0 comments

Recent Posts

See All