• pioletproduction

Jak se fotí alpinismus: Breithorn traverz

Updated: Sep 19

(AD+, IV UIAA, 2 500 m)


Podaří se mi to jenom párkrát do roka, vyjet si na nějaký pěkný kopec a věnovat se mojí nejoblíbenější disciplíně - alpinismu - což je taky moje nejoblíběnější téma na focení. A letos to vyšlo vlastně hrozně skvěle. Byť počasí přálo spíš tak napůl, vše ostatní vyšlo na jedničku. A to včetně zapůjčení delšího skla, které jsem do Alp chtěl vzít už vloni.


Breithorn (Sony a7III + Zeiss Batis 135/2.8 | f7.1, 1/640, ISO 100)


Plán: aklimatizace & jízda po hřebeni


Plán jsme měli s Jirkou přesný. Přejezd do Švýcarska, aklimatizace na čtyřtisícovce Lagginhorn, kde jsme chtěli přelézt zajímavý jižní hřeben (III UIAA), všemi doporučovaný jako nejkrásnější výstupová trasa na tenhle kopec.

Po aklimatizaci přejezd o údolí vedle, výstup na bivak pod masivem Breithornu a poté již v nadpisu zmiňovaný dlouhatánský traverz hřebene, který čítá pět čtyřtisícových vrcholů.


Výbava. A fotovýbava.


Je vcelku nasnadě, že se na takovýhle lezecký podnik snažíte zabalit minimalisticky a šetřit hmotnost jak to jen jde. Ultralehké outdoorové vybavení, ořezávání kartáčků na zuby a zvažování, jestli si vezmete o tyčinku méně, nakonec stejně není důležité. Protože kvůli focení s sebou nakonec stejně potáhnete o pár stovek gramů navíc. Ale stojí to za to.


Tak jako tak i v ohledu fotovýbavy jsem se snažil být minimalista všude tam, kde to šlo. S tělem nic neudělám, ale aspoň že Sony a7III je v podstatě lehký stroj. Jedna náhradní baterie stačí, tyhle baterky vydrží věčnost. Objektiv? Na lezení je jasno - Zeiss Batis 18/2.8, široké, lehké, ostré... milované :).


No ale pak přichází na řadu ten teleobjektiv. Proč? Protože teleobjektiv totálně mění pohled na krajinu. Dělá ji hutnější. Detailnější. Víc šťavnatou. 614 g. Uff. Ale stejně to chceš. Zeiss Batis 138/2.8, na to co to dokáže, je to vlastně drobek. V duchu se proklínám, ale vím, že musím.


Zeiss Batis 135/2.8


A teď to nejhorší. Stativ. Musím? Ne. Chci? Jo. Večerní fotky s teleobjektivem se ze stativu prostě dělají líp. Pomocí Ultralight conversion kit dělám z mého karbonového Peak Design Travel Tripod ultralehkou ale stabilní mršku - 0,77 kg.


Sečteno, podtrženo: fotovýbava váží skoro 2,5 kila. Sbohem fast&light!


Lagginhorn (4 010 m)


Člověk míní a počasí mění. Po výjezdu lanovkou na Hohsaas jdeme rovnou do chaty na pivo, protože je hnusně. Těšil jsem se na fantastický skalní hřeben a místo toho nakonec trávíme noc na nástupu na normálku ve stanu, zasypaní sněhem. Nic není vidět. Mlha všude. Tady nic rozhodně nevyfotím...




Intermezzo


Další den sestupujeme a trávíme v okolí Grächenu - ještě trochu nabíráme síly a když už ne alpinismus, tak si aspoň při krátkém výšlapu k Riedletcher můžu fotit hezkou alpskou krajinu v dynamickém světle, jak se postupně počasí vylepšuje.



Breithorn traverz - na bivak!


Další den ráno už parkujeme auto v Täschi, platíme vláček do Zermattu a po obligátní fotce Matterhornu už jedeme lanovkou na Trockener Steg (2 800 m). Mohli bychom vyjet sice lanovkou až na Klein Matterhorn (3 800 m), ale zaprvé by nám to snižovalo sportovní výkon, a za druhé, lanovka je tak drahá, že bych musel nejspíš prodat foťák nebo ledvinu. A tak šlapeme lyžařským střediskem vzhůru a slunný den nám dopřává nejen fotografické možnosti, ale také koupel ve vlastní šťávě.


Ranní výhledy z Grächenu. (Sony a7III + Zeiss Batis 135/2.8 | f2.8, 1/200, ISO 100)

Obligátní Matterhorn z Zermattu. (Sony a7III + Zeiss Batis 135/2.8 | f9, 1/320, ISO 100)

Wiesshorn. Můj vysněný, snad příště... (Sony a7III + Zeiss Batis 135/2.8 | f2.8, 1/6400, ISO 100)


Už po cestě hojně využívám Batis 135/2.8 a fotím okolní velikány - Weisshorn, Dom a Taschhorn, a samozřejmě Matterhorn. U něj si dokonce dělám teleobjektivem hodně podrobné panorama východní stěny. Je až neuvěřitelné, jaký detail dokáže tohle sklo vykreslit.


Východní stěna Matterhornu a 100 % crop s věhlasnou chatkou Solvay.


Tupé stoupání lyžařským centrem s velikány v zádech (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8)




Po víc jak třech hodinách máme 1000 výškových metrů za sebou, jsme na Breithornském plato a traverzujeme pod celým masivem Breithornu. Aspoň si pěkně můžeme prohlédnout, co nás druhý den čeká. Slunce je neúprosně silné, v tomhle ostrém světle se stejně nedá nic moc fotit, a tak, jen co docházíme na Bivacco Rosi e Volante (3 750 m), upadám do komatu. Z něj mě budí až Jirka s uvařenou večeří, a to právě včas. Začíná být krásné podvečerní měkké světlo a mě začíná rej!


Západ slunka nad Breithorn Plateu. (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8 | f10, 1/400, ISO 100)


Castor a Pollux. (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8 | f5.6, 1/320, ISO 100)

Monte Rosa. (Sony a7III + Zeiss Batis 135/2.8 | f7.1, 1/400, ISO 100)


Fotím jak smyslů zbavený - panoramata a detily teleobjektivem, pak hezky celky širokáčem... a jsem venku skoro až do setmění. Ta největší nádhera je samozřejmě při západu slunce a tam se mi daří zachytit krásné světlo na nižších kopečcích v Itálii. Až později doma u počítače mi padá brada až na zem, když si prohlížím, jak parádní detaily Batis 135/2.8 vykreslí a jak si krásně rozumí s čipem v Sony a7III, ten kontrast, detail, dynamický rozsah... pro dnešní den jsem saturovaný!


Zlatá Itálie. (Sony a7III + Zeiss Batis 135/2.8 | f7.1, 1/50, ISO 100)


Breithorn traverz - 5x 4000 m!


Vstáváme ve 4:00. Vaříme snídani, kterou pak stejně ani nejíme. Vaříme čaj. Já v mezičase ještě ze stativu fotím hvězdy nad Castorem a Polluxem a pak už stativ i teleobjektiv putují pěkně zabalení do batohu. Na hřebenu je nejspíš nebudu při lezení potřebovat.


Castor & Pollux v měsíčním světle . (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8 | f2.8, 15s, ISO 400)


Nad skalní bariérou nad bivakem se navazujeme, já na foták nasazuju širokáč, celý ho balím do Peak Design Shell a zacvakávám na ramenní popruh pomocí Peak Design Capture. Ne že bych o foťák při lezení neměl strach, ale tohle je prostě nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak ho mít po ruce.


Výstup na hřeben. (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8 | f2.8, 1/50, ISO 160)


Po hodině šlapání 45 stupňovým svahem dolézáme na hřeben - a to přesně v momentě, který jsem si plánoval - východ slunka, přesně na minuty. Začíná mi fotografický rej číslo dva! Obrovské sněhové převěje na hřebeni se zlévají světlem, nejprve růžovou, pak oranžovou a zlatou barvou. Posílám Jirku dopředu a za pomalé chůze ještě sundavám z objektivu UV filtr. Bez něj jsou ty hvězdičky ze slunka prostě čistší a krásnější!


Na hřebeni Breithornu. (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8 | f4.0, 1/160, ISO 160)


Před vrcholkem Roccia Nera. (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8 | f7.1, 1/200, ISO 250)


Na první čtyřtisícovce dne (Roccia Nera - 4075 m) se zastavujeme jen krátce a já ženu Jirku dál na hřeben, dokud je to krásné ranní světlo. Fotím jak jen to jde, ty obří převěje na hřebeni jsou prostě alpinistické fotolákadlo číslo jedna! Pomalu se blížíme k místu, kde sněhový hřeben prostupují skalky a zvedají se k vršku druhé čtyřtisícovky (Breithornzwillinge - 4 106 m).


Pohled na Breithornzwillinge. (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8 | f2.8, 1/800, ISO 100)

Pohled zpět na Roccia Nera. (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8 | f5.0, 1/800, ISO 250)


Z jejího vrcholku musíme nadvakrát slanit - což je fotograficky taky vcelku vděčné téma. Snažím se do záběru hodně blízko objektivu dostat lano, abych dal fotce trochu perspektivy a dynamičnosti.

Slanění z Breithornzwillinge. (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8 | f2.8, 1/200, ISO 100)


Třetí čtyřtisícovka (Breithorn East - 4 139 m) je té druhé vcelku podobná. Kousek sněhového hřebene, kousek lezení, později zase slanění. S postupem času se světlo stává kontrastnějším a tak už fotím trochu míň. Začínám cítit výšku, trochu únavu, musím se soustředit hlavně na lezení - teď nás čeká to nejtěžší, 500 m skalního lezení na Breithorn Central (4 159 m).


Pohled na Breithorn Central. (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8 | f5.0, 1/1600, ISO 125)


Tři skalní pilíře lezeme v podstatě na průběžno, jen párkrát Jirku dojistím až k sobě. Lezeckých fotek tedy moc nebude, ale pár obstojných se daří. Po necelých dvou hodinkách máme skalní pasáž za sebou, opět nazouváme mačky a míříme po sněhovém hřebeni na čtvrtou čtyřtisícovku. Blíží se davy, protože dva západní vrcholky Breithornu jsou od lanovek jednoduše dostupné...


Lezení na Breithorn Central. (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8 | f5.6, 1/800, ISO 200)

Lezení na Breithorn Central. (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8 | f5.6, 1/800, ISO 125)


V ostrém světle, v zástupech lidí a s postupující únavou se do každé další fotky musím nutit. To k tomu ale patří. Užít si alpinistický výstup, provést jej bezpečně a ještě z něj přivézt dobré fotky stojí trochu námahy navíc. Ale stojí to za to. Zdoláváme poslední čtyřtisícovku (Breithorn West - 4 164 m) a mažeme dolů. Spálení, ale šťastní.


Poslední metry před Breithorn West. (Sony a7III + Zeiss Batis 18/2.8 | f7.1, 1/640, ISO 100)

Použité foto vybavení

Sony a7III | Zeiss Batis 18/2.8 | Zeiss Batis 135/2.8 | náhradní baterie NP-FZ100 | Peak Design Capture | Peak Design Shell | Peak Design Travel Tripod


Za zapůjčení objektivu Zeiss Batis 135/2.8 putují díky k Zeiss CZ/SK a Fotoškoda.

330 views

© 2023 by Ondra Vacek

e-mail: pioletproduction@gmail.com
 

Facebook          Instagram          500.px          Shutterstock