Málo co udělá fotografujícímu jedinci takovou radost, když se mu povede vyfotit přesně takovou fotku, jakou si naplánoval. A mě se to poštěstilo zrovna nedávno. Špičková česká slacklinerka a moje dobrá kamarádka Anička Hanuš Kuchařová mě oslovila, abychom společně nafotili promo pro jejího sponzora - minerální vodu Gemerka. Spojení balancování na popruhu a tekoucí vody je poetické, hezké a logické, takže jsem moc neváhal a začal vymýšlet, kde to spácháme. Vodopády Jedlové byl tip od mojí ženy. Ta má jizerky prolezlé skrz naskrz. Místo je to nádherné, určitě tam něco půjde. A v hlavě se začal rodit nápad, jak udělat co nejzajímavější fotku.
Hra s časem a rozsvícený vodopád
To, že vyfotím Aničku na lajně nad vodopádem, který bude delší expozicí rozmazaný, mi bylo jasné od začátku. Dvě expozice, jedna pro krásně ostrou Aničku a druhá pro rozmazanou vodu, šup, kouzlo Photoshopu a je to. Tady není o čem. Že ten vodpád ale zkusím ve tmě celý rozsvítit, to mě napadlo skoro na poslední chvíli.
Nejsem takový ten fotograf fotograf. Nevlastním profi světla ani těžký stativ, nejčastěji fotím v horách ve stylu fast&light, takže bylo jasné, že budu muset trochu improvizovat. Jako stativ bude muset postačit lehoučký Joby Gorilla Pod s kulovou hlavou, pro nasvícení vodopádu jsem doma pobral co šlo. Čelovku Petzl, campingová světla Goal Zero a pár dalších, s foťákem to házím do batohu Peak Design a jde se na věc.
Čtyři expozice
Vodopády Jedlové jsou opravdu kouzelné místo. K tomu Anička nastylizovaná do podoby lesní víly dělá provaz na lajně, to se fotí samo. Za světla se dají ty hrátky s časem ještě ustát na jednu expozici, když Anička zrovna nekmitá na lajně. První hodina a půl a za denního světla je hotová. Všechny úhly vyzkoušeny, řekněme, že ten nejlepší nalezen.
Noční fotka, můj hlavní cíl, byl oříšek hlavně produkčně. Celkově to zabralo několik desítek expozic, než se mi povedlo nasvítit jednotlivé části vodopádu ideálně. Prostor mezi foťákem a jednotlivými světly jsem proběhl asi stokrát, ale když jsme za tmy scházeli dolů, tušil jsem, že se to povedlo.
I když jsem domů dorazil po jedenácté večer, nedalo mi to a hned šup kartu do počítače... Úplně jsem se rozklepal. A ze všeho nejvíc jsem byl nadšený z kresby, kterou na mé dnes už předpotolní sonce předvedl objektiv Zeiss Batis 2.8/18. Ale co asi tak čekat od Carla, že jo.
Spát jsem šel až ve dvě, ale moje vysněná fotka vyšla tak, jak jsem si ji představoval. A i když nejsem velikým fanouškem skládání fotek, tady se čtyři spojily do celku, ze kterého mám radost nejenom já, ale i Anička a platící klient.
Nastavení expozice:
Anička: 1/20 - f2,8 - ISO 1600
Vodopád - tři expozice: 30s - f7,1 - ISO 100