Myšlenka byla jednoduchá. Ve 3 zimních dnech vylézt 3 nejvyšší taranské vrcholky cestami jinými, než jsou normálky. Jít pouze po svých a spát na chatách. Jak to ale vypadalo v reálu?
Den první - Lomnický štít (2 634 m)
(+2000 m / - 1000 m / 13 hodin)
Začínáme po šesté na Bílé vodě a pěšky spěcháme na Brnčálku. Tam jsme ani ne za 2 hodiny. Čaj, obléknout a už stoupáme pod Meděné lávky, klasiku vedoucí na Lomnický štít ze severu, s maximálními obtížemi do III. stupně UIAA.
Předpověď není úplně přesná, místo nosné krusty nás čeká krusta nenosná a spousta hranatozrnité krupice, která nedrží. K tomu sněžení, mlha a relativní teplo. Skvělý recept na to, jak dokonale promočit rukavice.
Až na dvě délky vše lezeme sólo a být lepší sníh, jde to i rychleji. Na vrcholku jsme po boji okolo půl čtvrté, v nohách 1700 výškových metrů. Po debatě na vrcholku vybíráme sestup Filmárským žlabem a následný výstup s čelovkami na Téryho chatu. Tam jsme, docela zničení, kolem sedmé.
Den druhý - Ladový štít (2 627 m)
(+800 m / - 900 m / 9 hodin)
Ráno příliš nespěcháme a po snídani stoupáme pod Ladový štít, třetí nejvyšší vrcholek Tater. Vybránou máme Starou cestu (II - III). Ačkoliv víme, jak špatné sněhové podmínky jsou, držící krusta na nástupu nám dává určitou naději.
Začínáme ostřejším mixovým a firnonovým úsekem se sklonem cca 70 stupňů a pak pokračujeme po hodně prudké rampě. Jde to, s občasným bořením velmi dobře, až do chvíle, kdy se rampa láme a je potřeba po ní mírně sestoupit. Narážíme na extrémně nestabilní sníh a pod ním je jen holá skála, nemáme možnost se jistit.
Po kratší diskuzi vybíráme alternativní směr na hřeben vlevo od hlavního vrcholu. Jde to opravdu těžce a jen úzký pás držícího sněhu nám dovolí dostat se až na hřeben. Na něm jsme později, než jsme chtěli být, přesto zkusíme po hřebeni dolézt na hlavní vrchol. Asi padesát metrů pod ním otáčíme, navátý nestabilní sníh je i tady a nestojí nám za to riskovat.
Jedno slanění a vystupujeme alespoň na Malý Ladový štít (2 611 m). Z něj sestupujeme hřebínkem do sedla Sedielko a z něj traverzujeme na Priečne sedlo. Unavení se pak snažíme co nejrychleji dojít na Zbojnickou chatu. Tam jsme akorát na večeři.
Den třetí - jenom Kupola (2 414 m)
(+500 m / - 1500 m / 6 hodin)
Další oteplení nám dává ráno jasně najevo, že pokoušet se o původní plán, tedy Krčmarův žlab na Gerlach, by nebylo moudré a rozhodně nebezpečné, obvzlášť sestup Batizovskou próbou v odpoledních hodinách.
I tak ale chceme alespoň přelézt přes hřeben do Velické doliny a proto lezeme přes sedlo pod Kupolou (II UIAA) a dobýváme alespoň Kupolu. Z ní pozorujeme pár skialpinistů stoupajících Krčmarovým žlabem a při našem sestupu jim ještě gratulujeme ke krásnému skoku ze skalního prahu.
Plán nevyšel tak, jak jsme chtěli, ale tak to v horách bývá. Rozhodně za sebou máme skvělé tři dny v horách!